Už pár let kalibruji monitory fotografům a designérům, ale to, co jsem potkal za podraz teď naposledy, stojí za zmínku. Kalibraci monitoru si objednala špičková designérská firma s pobočkami v New Yorku, Soulu i Praze. V její pražské kanceláři se mezinárodní tým domlouvá anglicky a kalibraci potřeboval již ne příliš celistvě vypadají PowerMac G4, s operačním systémem Tiger 10.4.11. Na něco tak starého jsem nebyl, přiznám se, připraven a musel jsem zpět do své kanceláře pro původní CD se softwarem EyeOne Pro verze 3.61 (aktuální je 3.63 a vyžaduje Snow Leoparda 10.6.x)
Kalibrace se v podstatě úspěšně rozběhla, až na to že na starém displeji nebylo možné dosáhnout požadované svítivosti 90. Po skončení jsem však nemohl věřit svým očím:
Místo víceméně hladkých křivek takovouhle bláznivinu? Hledání nějakých kalibračních programů, které by interferovaly s Eye One Match nebylo úspěšné, ani jiné pokusy. Nakonec jsem se obrátil o radu k výrobci, firmě X-Rite, která mne nasměrovala nakonec správným směrem. Ona sympatická italská designérka totiž měla bůhvíproč na svém Powerbooku G4 softwarově zvýšený kontrast v panelu Universal Access, což slouží lidem s vadami zraku:
Jak se to stalo bůhví, ale protože je na to klávesová zkratka, nedá se vyloučit, že by se dala stisknout omylem a člověk si změnil kontrast, aniž by to věděl.
Pak už to šlo rychle dobře. Kontrast na normál, kalibrace a ejhle, klasický výsledek, jaký je běžný u monitorů Apple, u kterých se nedá nastavit barevná teplota bílého bodu.
Displej je zkalibrovaný za cenu sížení počtu stupňů modré barvy. Pro grafickou práci je normovaný bílý bod 5000°K zatímco displeje Apple, jak iMacy, tak notebooky i samostatné monitory mají barevnou teplotu bílého bodu vyšší a tím pádem i „modřejší“. Tahle modrá se pak musí korekčními křivkami LUT potlačit a to má za následek snížení rozsahu stupňů modré z 255 na nějakých 200 i méně.
Jak vypadají křivky monitoru, u kterého barevnou teplotu nastavit lze, je vidět například na Eizo CG210:
